Regrese

Při práci s problémy klientů využívám více přístupů, mezi nimiž preferuji účinnou a časově úspornou metodu regrese (řízené vzpomínání, kdy si klient pod vedením vybavuje potlačené vzpomínky a postupně je schopen se vyrovnat s minulými negativními zkušenostmi).

Již v padesátých letech neurolog Wilder Penfield dokázal, že naše paměť obsahuje přesný záznam všeho, co jsme v životě prožili. Naše zážitky však nejsou vždy přístupné vědomí, určitými postupy je ale můžeme opětovně vyvolat a znovu prožít. Dokážeme si uvědomit nejen co jsme viděli, slyšeli, cítili, ale také to, že venku svítilo slunce, proletěl pták…

Nepříjemné zážitky a jejich důsledky

Při práci vycházím z dlouhodobě zkoumaných a v praxi dostatečně ověřených poznatků, že traumata (nepříjemné, bolestné, stresující zážitky z minulosti), která máme uloženy hluboko v paměti a nejsou dostatečně zpracována, tvoří příčinu našich současných psychických i některých tělesných obtíží, mohou se stát spouštěčem mnohých závažných onemocnění a nepříjemně ovlivňovat naši seberealizaci a celkovou kvalitu života (např. prožitá autohavárie nám brání usednout za volant, smrt blízké osoby trvalý smutek). Podobně negativně na nás působí i potlačené emoce (pocity), ať již vlivem výchovy, nebo našim rozhodnutím (námi přijatá a zakotvená přesvědčení, např. „pláč je slabost“, „vždy se musíš ovládat“, „poslušné dítě nemá zlost“). Zadržené emoce je proto potřebné rovněž odventilovat. Příklady problémů, které je možno pomocí této metody řešit obsahuje stať Pro osoby.

Traumata z dětství a výchova

Nepříjemné zážitky z ranného dětství, související s chováním rodičů (jejich výchovou a také nevýchovou) mají vliv na naše chování a prožívání v dospělosti a celkové nastavení naší osobnosti. Ovlivňují náš pohled na svět, vztah k sobě samému, radost ze života nebo smutek, schopnost prosadit se v kolektivu, či zaměstnání

Např. bolestný zážitek ztráty v ranném dětství (smrt jednoho z rodičů, či jeho odmítavé chování, rozvod, jeden z rodičů přichází a odchází, upřednostňování sourozence) nám může způsobit falešný pocit viny za tuto ztrátu, odmítnutí, či nedostatek a následný pocit naší nedostatečné sebehodnoty (méněcennosti), který se projevuje v průběhu celého dalšího života. Negativní a zkreslené vnímání sama sebe nám v dospělosti působí problémy např. při volbě partnerů a dalším soužití (neschopnost udržet vztah, nebo naopak setrvávání ve vztahu s neperspektivním partnerem), v pracovním uplatnění, u mnohých dominuje v prožívání melancholie, smutek, depresivita …

Pokud jsme rodiči nastaveni na dosažení úspěchu (jsme chváleni a odměňováni, když jsme úspěšní a podáváme mimořádné výkony) celý náš život může řídit snaha o dosažení prestižního postavení, jsme schopni tvrdě pracovat, jsme zdatní, výkonní, kompetentní, soutěživí, milujeme vítězství. Současně se však obáváme a vyhýbáme selhání. Porážka, nezdar, ztráta nám může způsobit velmi silný stres …

Moralistický, perfekcionistický, nebo věčně nespokojený rodič může způsobit naši nespokojenost se sebou i s ostatními, s životní realitou, naše chování a jednání řídí snaha o nalezení a dosažení dokonalosti a přiblížení k ideálu. Jsme svědomití, spořádaní, odpovědní. Naše přísné nároky nejen na sebe, ale i na ostatní mohou způsobit problémy např. v partnerských vztazích, kdy se snažíme přizpůsobit partnera k obrazu svému a narazíme na odpor. Problémy psychické i tělesné může vyvolávat naše mnohdy přílišná sebekontrola, snaha potlačovat, nepřiznat si zlost, pocity a potřeby, snížená schopnost se uvolnit, rozpor mezi potřebou naučené poslušnosti a na druhé straně potřebou projevit své potlačené, vzdorovité já, přehnané starosti a falešné pocity viny za naši (domnělou) nedokonalost. Např. pokud jsme ve vedoucí pozici, selhání podřízených prožíváme jako své vlastní, mučíme se výčitkami, trpíme nespavostí, prožíváme úzkost, stres…

Pokud nás formovali necitliví, nevypočitatelní, násilničtí, neovládající se rodiče, mohou posléze v našem životě dominovat základní pocity - strach a nejistota. Díky tomu vnímáme svět jako nebezpečné místo, nevěříme sami sobě, ani ostatním lidem, které podezíráme ze skrytých nekalých úmyslů. V plnohodnotné životní seberealizaci nám brání strach z vlastního selhání, dopředu si vytváříme katastrofické scénáře a předpokládáme neúspěch. Dopředu se vzdáváme, máme poraženecké nálady, útěk se stává způsobem řešení situací. Toto myšlení a jednání nám může ubírat spoustu energie a být zdrojem zbytečných stresů (také konfliktů, pokud se snažíme výše uvedené pocity překonat nepřiměřenou odvahou, tvrdostí, silou a smělostí a způsobíme problémy).

Mnozí z nás díky utlačování a odstrkování rodiči anebo naopak jejich slabosti, se naučili důvěřovat jen sobě a nabyli přesvědčení, že silní jedinci ovládají svět. Nenávidíme, když nás někdo omezuje. Vyhýbáme se slabosti a podřazenosti. Sami máme potřebu ovládat a kontrolovat druhé (mnohdy velmi tvrdě a nevybíravě). Tato potřeba se může projevit při volbě zaměstnání, ve vztahu k partnerovi a svému sociálnímu prostředí. Pokud se v životě dostaneme do situace, kdy ztratíme moc, okruh působnosti a své „poddané“, můžeme se dostat do silného stresu, který ještě umocňují vyvstanuvší pocity viny za pokořování ostatních, i obava z jejich odplaty.

Pokud se stáváme v dětství prostředníkem v konfliktech rodičů a hromosvodem jejich nálad, ve snaze o přežití se snažíme zařídit mezi oběma stranami. Nahromaděné úzkosti a strachy a další nepříjemné pocity z těchto situací nám způsobují problémy v dalším životě. Pěstujeme si sebeobraz, že nejsme nic moc, máme tendenci k sebesnižování a strach se v životě projevit. Abychom přehlušili vnější i vnitřní konflikty a potlačili silné city, snažíme se je otupit pomocí povzbuzujících prostředků (cigarety, alkohol, jídlo), což může při zvýšené konzumaci vést k závislosti.

piktogram psycholog
psycholog pro osoby regrese pro zaměstnavatele pro vzdělávací zařízení ceny osobní profil eneagram v praxi